Příběh ženy snažící se svou láskou a věrností muži (prchlivému a nelaskavému) zrušit dlouholetou kletbu spočívající na jeho rodu.
Eva vyrostla jako schovanka bezdětných manželů mlynářových. Již v dětství projevovala lásku k učení zvl. čtení; byla vnímavé dítě. Když jí vyprávěli o dávné kletbě na rodu Potockých, trápila se nad životy těchto lidí a přemýšlela jak jim pomoci. Jednou (již odrostlejší) vila věnec u hrobu (kříže) nešťastné Józy* a našel ji tam Štěpán od Potockých. Tomu se Evička líbila už dlouho, ale neusiloval o ni, protože Evička se o chlapce nezajímala a chodila jen do kostela. Při spatření k ní zahořel vášní, a jak Evičce již při setkání řekl, poslal svého nejstaršího bratra do mlýna požádat o její ruku. Pěstouni nechali na ni, ať se rozhodne, a tak se nakonec Evička, nejkrásnější děvče z okolí, vdala za švarného Štěpána.
Dokud Evička ještě trávila po svatbě nějaký čas v mlýně, byl Štěpán ostýchavý a nesmělý a okouzlený jejím půvabem. Když se slavnostně přestěhovala k němu, byl to opět ten milující a vášnivý muž, který ji tenkrát překvapil u kříže. Pyšnil se Evičkou před lidmi, nechtěl, aby pracovala, ale pouze spravovala jeho domácnost. Evička se však pustila do práce a přeměnila usedlost bratří Potockých k nepoznání. Když se manžel vracel z obchodu, vozíval jí drahé šaty a o večerech se věnoval výhradně jí. Kazem na Eviččině štěstí byl nepochopený podivín švagr Ambrož. Časem začal Štěpána popouzet ženin zájem o knihy, a tak Evička (předtím krásně vystavené) knihy po opakovaných výtkách radši uklidila do komory. Když se Evě narodila dcerka Evička, probudil se v ní dosud nepoznaný mateřský cit. Mladého otce naopak po období nadšení z dítěte začala dráždit Evina (podle jeho pocitů - přehnaná) péče o dceru. Eva se (i když Štěpána vroucně milovala), cítila osamělá. Štěpán pak začal sám odcházet do hospody za zábavou, protože ona odmítla opustit na celý večer dítě.